Divadlo bez diváků nefunguje…

Když jsem byl malý, tak jako zřejmě spousta z vás jsem snil o tom, že jednou budu slavný herec. Viděl jsem to jako dokonalý život ƒ– jste slavní, máte peníze, čas, málo starostí, všechno, co děláte, si užíváte… No, ale mně tahle ideologická myšlenka utkvěla v hlavě trochu déle. Jsem z umělecké rodiny, takže když jsem doma ohlásil, že chci jít studovat herectví na konzervatoř, tak to u nás přijali celkem v pohodě. Rodiče mě v tom docela i podporovali, ale znal jsem pár lidí, co tam už studovali a pamatuju si, jak se mě snažili odradit třeba tím, jak je to tam časově náročné, nebo tím, jak je to strašně nejisté povolání, že nikdy nevíte, kdo se uchytí. Měli pravdu. Konzervatoř je časově i jinak velice náročná škola, herectví je nejisté povolání, protože jestli se uchytíte, nebo ne, záleží především na štěstí, ale o tom třeba v jiném článku. Každopádně jsem se rozhodl, že to zkusím. Když jsem se po poměrně náročných zkouškách na Pražskou Konzervatoř dostal, byl jsem radostí bez sebe. Nyní jsem na této škole již čtvrtým rokem, herectví, divadlo i film samozřejmě stále miluju, ale ta počáteční radost je pomalu, ale jistě, nahrazována starostí. Proč? Protože čerstvě vystudovaný herec v dnešní době a v naší zemi není nic. Prostě nula.

Každoročně v ČR odmaturuje nebo získá absolutorium na českých školách minimálně 100 herců. To je ohromný množství, když si uvědomíte, že v česku o kulturu (především tu živou), není zájem až takový, jako v zemích jiných, ale taky to, že vystudovaný herec nemůže dělat nic jiného než hrát, učit nebo se s trochou odvahy pustit do režírování. Máme v ČR prostě přiliš mnoho herců na příliš málo diváků. Je to veliký problém pro budoucnost divadel i uměleckých škol, a ten problém má podle mě jen dvě, teoreticky možná, řešení.

První řešení je uzavření mnoha hereckých škol a celkové omezení podpory této kulturní oblasti. Tohle řešení se nelíbí mně a ani by se nemělo líbit vám, protože počítá s tím, že česká kultura v hereckých, ale i jiných oblastech nemá budoucnost.

Tím druhým řešením je, aby lidi začali více chodit do divadel a zajímat se o kulturní události. Je to tak prosté, ale zároveň tak strašně těžké. Protože v dnešní době filmů je téměř nemožné přesvědčit někoho, aby si alespoň jednou za čtvrt roku – třeba se svou drahou polovičkou – vyšel do divadla pro dávku těch jedinečných a živých emocí, které vám film poskytnout nemůže.

Podobné články

Komentáře jsou zakázány


UPOZORNĚNÍ

Publikování nebo šíření obsahu serveru ocimastudenta.cz je bez předchozího souhlasu zakázáno.

KDO JSME?

Jsme studenti pražských gymnázií, kteří se zajímají o aktuální dění ve světě. Naše stránky jsou určeny náročným čtenářům, kteří se zajímají o společenské události a civilizační vývoj a chtějí si na ně udělat vlastní názor.

Copyright 2014 - Jan Kolb